Colours of Ostrava 2011 - sobota

Frank Yamma

Třetí den Colours of Ostrava jsme načali irskou písničkářkou Lisou Hannigan. Mrzí mě, že jsme její velmi příjemné vystoupení nestihli od začátku. Ze srovnání s Brazilkou Luísou Maita, která hrála na stejném pódiu o dva dny dříve a teoreticky by mohla být srovnatelná, vychází Lisa jednoznačně jako vítězka (a přitom Luíse nemám v podstatě co vytknout). Rozhodně si toho od ní musím poslechnout více.

Jako druhé jsem chtěl aspoň chvíli vidět N.O.H.A. - Circus Underground - mezinárodní projekt, který výrazně doporučoval Kamil, se kterým jsem na festival jel. Určitě nebyli špatní, ale na druhou stranu mě ani nijak zvlášť neoslovili. Byl to opravdu cirkus.

Poté jsem se zavčas přesunul opět na menší pódium, abych mohl zblízka zažít hodinku s aboriginským písničkářem jménem Frank Yamma. Jeho písničky pro mě po emocionální stránce byly zatím jasnou jedničkou Colours. Těm v jazyce původních Australanů jsem nerozuměl samozřejmě ani slovo, přesto na mě silně zapůsobily. O těch v angličtině nemluvě.

Další přišel na řadu Salif Keita, malijský zpěvák s početným doprovodem. Další z těch, komu jsem nerozuměl, ale nebylo to vůbec potřeba. Stačí se poddat rytmům a užít si strhující africký mejdan. Čirá magie.

Salif Keita

Z hlavní stage jsem se s dostatečným předstihem (nechtělo se mi opět se tlačit před vchodem) přesunul na NYC stage, do newyorského klubu, kde se pomalu chystali triphopeři Anomie Belle, na které jsem se těšil z celého dne snad nejvíce. Na pódium přišla normální holka a tři normální kluci a spustili něco úžasného. Zpěvačka Toby Cambell tu zpívala, tu hrála na housle, tu na kytaru, to vše postavené na dunivém rytmu, jak to při trip hopu má být. Zdálo se mi, že publiku docela trvalo, než se naladilo na správnou vlnu a začalo reagovat na zpěvaččiny pokusy o komunikaci, ale na konci byli spokojení ti pod pódiem i ti na něm. Hudebně a náladou vrchol dne.

Program třetího dne zakončili britští Apollo 440. Tuto více než hodinku jsem prožil v kotli pod pódiem a měl tak energii tryskající z této liverpoolské party přímo z první ruky. Za celé Colours jsem se tak nevyřádil, super zážitek, bylo poznat, že hrají jedni z headlinerů festivalu. (Děkuji pánům z Ninjasonic, že v NY nestihli letadlo a uvolnili dřívější slot Anomie Belle, kteří tím pádem nehráli proti Apollo 440 a já mohl vidět obojí.)

Sobota (a časná neděle, Apollo 440 hráli až po půlnoci) byla zatím asi nejlepším (a nejrozmanitějším) dnem, už se těším na dnešní program, který zakončí moji favorité Grinderman.

Články o dalších dnech letošních Colours of Ostrava

Štítky hudba|colours|ostrava|lisa hannigan|noha|frank yamma|salif keita|anomie belle|apollo 440| 17. 7. 2011

Colours of Ostrava 2011 - pátek

Joan Wasser

Včera byl druhý den Colours of Ostrava a my byli opět při tom. Jeli jsme o něco později, ale stihli jsme ještě skupinu Roe-Deer Khoiba Luno. Zpěvačka Ema Brabcová je asi jediným českým interpretem, na kterého jsem na Colours chtěl jít, moc se mi líbí její křehký projev a rozhodně nezklamala ani v Ostravě

Jako druhá na řadě byla Joan As Police Woman, americká písničkářka Joan Wasser. Kdybych hodnotil podle vzhledu, řekl bych nic moc - ne právě atraktivní Joan byla oděna do (podle mne) poměrně nevkusného kostýmu a nevypadá úplně sympaticky. Ovšem když začala zpívat, stálo to rozhodně za to! Nejdříve mě mrzelo, že začínají hrát o čtvrt hodiny později, protože jsem chtěl jít na Brendana Perryho od začátku, takže to vypadalo, že Joan uslyším jen nějakou půlhodinku, ale nakonec nešlo odejít - vystoupení se úžasně vyvíjelo, měnilo žánry a perfektně gradovalo. Pro mě zatím největší překvapení festivalu!

Brendan Perry

Takže Brendan Perry pro mě začal o chvíli později, ale i tu zbývající cca hodinku jsem si užil. Sólově je jeho hudba rockovější, než byli Dead Can Dance, které mám opravdu moc rád, ale pořád je to nádherné.

Následovalo vystoupení El Shico. Španělština na mě působí strašně sexy, ale tady to nějak nefungovalo. Může to být i tím, že moc nejsem na tanec a Španělka Elsa Rovayo chvílemi více tančila než zpívala. Navíc pokud mi Joan Wasser připadala nevkusně oblečená, tak tady to bylo ještě o dvě třídy dál společně s šíleným účesem. Nedoposlouchal jsem a šel jsem se najíst (skvělá indická vegetariánská kuchyně!) a vystát si frontu na NYC stage.

Miles

Po asi 20 minutách tlačení se před vchodem do New York City stage (opravdu nezávidím dívkám asi o půl metru menším než jsem já, které musely mít celkem problém i s dýcháním) jsem se dostal konečně dovnitř. A nelitoval jsem. Američan Miles Benjamin Anthony Robinson s kytarou a doprovodem bubeníka a baskytaristy nás přenesli těch pár tisíc km do New Yorku. Rád bych se tam někdy vydal osobně. Velmi příjemná hudba velmi sympatických kluků. Jen nevím, jak mohl zpěvák vypít během hodinky tolik piva a udržet se na nohou…

Posledním bodem našeho programu byl kolumbijský hiphop Bomba Estéreo. Už když jsem se blížil, nedalo se nepohybovat. Rozskákali celou Ostravu a kdybych už nebyl tak unavený, tak i mne. Ale i tak jsem se chvílemi přistihl, že se vlním :)

Články o dalších dnech letošních Colours of Ostrava

Štítky hudba|colours|ostrava|luno|ema brabcova|joan wasser|brendan perry|la shica|elsa rovayo|miles benjamin anthony robinson|nyc|new york|bomba estereo| 16. 7. 2011

Colours of Ostrava 2011 - čtvrtek

Co jsme se přestěhovali nedaleko Ostravy, každý rok si říkám, že bych měl zajít na Colours of Ostrava. Každý rok mi do toho něco vlezlo nebo se mi nakonec nechtělo platit tolik peněz. Letos ovšem na Colours hrají Grinderman, „vedlejší“ projekt jednoho z mých nejoblíbenějších muzikantů, Nicka Cavea. Ovšem Grinderman hraje až nakonec, za sebou máme jen čtvrtek, první ze čtyř našláplých festivalových dnů

Po nezbytných oficialitách program načal „souboj“ balkánských cikánských dechovek - rumunských Fanfare Ciocărlia a srbských Boban i Marko Marković Orkestar. Dvě hodiny tahem byly trošku moc, ale jejich energie nás nenechala zastavit. Mrzí mě, že jsem si hned nekoupil jejich CD.

Druhé, na co jsme šli, byla brazilská písničkářka Luísa Maita. Její hudba se mi líbí při poslechu v klidu, ale naživo nás moc nestrhla. Nemám jí co vytknout, ale po dechovkách neměla šanci.

Dál jsem měl naivně v plánu se přesunout na New York City stage a užít si Kypa Malone, ale kapacita stage byla výrazně poddimenzovaná a před vchodem se čekalo jak před klubem v americkém filmu, tak jsem se radši vrátil zpět na hlavní stage, kde za chvíli startoval jeden ze tří letošních koncertů po dvaceti letech znovu v původní sestavě a poprvé v Česku hrajících Clannad. Čas jim určený uplynul ani nevím jak (jen zpočátku trošku rušilo ne úplně ideální nazvučení) a probudili jsme se z krásné irské pohádky. Stálo to za to. (Poznámka pro sebe - další výlet by mohlo být Irsko)

Po Irech jsme přešli zpět na moravskou stranu řeky, že si trošku poslechneme Santigold, kterou jsem znal skoro jen ze soundtracku ke hře FIFA. Nemám moc rád tzv. „duc duc chujoviny“ (jak říkají manželka a tchýně) a z dálky to neznělo jinak, ale zblízka se v lince bicích a basů objevilo více a dost nás to strhlo. Profi choreografie a celkově její vystoupení (i když během něj dost pršelo) bylo pro mě určitě překvapením dne. Právě poslouchám její album…

Den končil John Lydon z legendárních Sex Pistols se svou kapelou Public Image Ltd. Perfektně šlapající mašina, zajímalo by mě, kde berou ti „starouši“ energii, zvlášť kytarista, sympatický fousáč Lu Edmonds. Perfektní tečka za prvním dnem Colours of Ostrava a už se těším na večer...

Pohled spoludiváka: Colours of Ostrava world music festival (Turek na Mojeokoli.cz)

Články o dalších dnech letošních Colours of Ostrava

Štítky hudba|colours|ostrava|luisa maita|balkan brass battle|clannad|public image ltd|santigold|boban markovic orkestar|fanfare ciocarlia|john lydon| 15. 7. 2011

Firefox vs Chrome

Mozilla Firefox byl pro mne delší dobu záchytný prohlížeč – každý nový prohlížeč, každou novou verzi jsem zkoušel chvíli používat jako hlavní prohlížeč (třeba Operu poměrně dlouho), ale vždy jsem se vrátil k Firefoxu. Používal jsem už Phoenix, používal jsem Firebird a posledních pár let samozřejmě Firefox.

Změnil to až Chrome od Google. Co vyšla první verze pro Linux (nejprve jen jako open source verze Chromium), byl mi sympatický a po pár verzích jsem od něj už neodešel. Vždy jsem vyzkoušel novou verzi Firefoxu, ale vracel jsem se ke Chrome. Až teď Firefox verze 4 a hlavně 5 mě nahlodaly. Funkce jako tab groups (nevím, jak je to v české verzi, že by skupiny záložek?) podle mě Chrome chybí.

Jelikož si při používání vždy říkám „tohle mi jinde chybí“ nebo naopak „tohle mi vadí,“ ale pak když si snažím vybavit všechny plusy i mínusy, tak na spoustu věcí zapomenu, rozhodl jsem se založit tento článek, který bude nějakou dobu „živý,“ tj. budou do něj přibývat klady i zápory obou prohlížečů jak na ně budu přicházet (jak jsem psal, teď si jich určitě moc nevybavím).

Firefox

Klady

  • tab groups (možnost seskupit záložky do skupin a přepínat se mezi nimi)
  • download manager (dá se nastavit, jestli zůstane otevřený)

Zápory

  • v tuto chvíli mě nic nenapadá

Chrome

Klady

  • vestavěné vývojářské nástroje (tohle u FF řeší rozšíření Firebug atd.)

Zápory

  • download manager (zůstane otevřená lišta downloads, nedá se nastavit)

Oba prohlížeče jsou skvělé podporou standardů (což je už dnes snad v podstatě samozřejmost), moderních funkcí (HTML5, CSS3 atd.), rozšířitelností a v neposlední řadě bezpečností.

Štítky firefox|chrome|prohlizece|browser| 5. 7. 2011

Strana 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12